Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. `Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme´, jak to říkají i někteří z vašich básníků: `Vždyť jsme jeho děti.´Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.” Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.” A tak Pavel od nich odešel...Číst Bibli je užitečné
Římanům 5:38-39 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Nezaujatý pohled očima laika
Ve světle výše citovaného biblického textu se zdá, že jedinou „institucí”, která může oddělit člověka od Boha - kromě Boha samotného, je sám člověk a jeho život, co může takové oddělení zapříčinit. Historie lidstva už dlouho vypovídá o jednostranném a ustavičném porušování svaté smlouvy s Bohem právě ze strany neposlušných (pyšných, rádoby nezávislých a domýšlivých?) lidí.
Ze slov apoštola Pavla také vyplývá, že žádný jiný člověk, ale ani jakékoli člověkem zřízené religiozní společenství (církev či sekta), nemají kompetenci nebo sílu vzít jednotlivci proti jeho vůli naději na Boží lásku a odpuštění.
Chybující, ale upřímně věřící člověk má velikou útěchu ve slovech Ježíše Krista podle Matouše 10:28: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.” Nikoli chorobná hrůza či snad panický strach, ale přirozený respekt vůči Bohu a jeho dobrým, spravedlivým zákonům je způsob, jak překonat jakékoli obavy z nejisté budoucnosti.
Žít podle Bible je marné?
Člověk vytrvale hledá už celou věčnost „elixír” života, a s podobným úsilím je hledán návod, jak žít spokojeně bez konfliktů s okolím. Oproti elixíru života je „návod” na život přístupný daleko snadněji. Existuje nespočet manuálů, pouček, příruček apod., které jsou běžně dostupné na trhu a v knihovnách. Skoro stejné je množství různých odborníků, kteří se nabízí jako alternativní zdroj inspirace pro hledajícího člověka. Např. psycholog, pedagog či filozof můžou také poskytnout nějakou radu. Vedle všech jmenovaných příležitostí je k mání po celá staletí lidem dobře známá a dostupná kniha - je to Bible, kterou dnešní člověk může číst v mnoha rozličných jazycích.
Bible má jednu velikou výhodu. Je to vlastně celá příruční knihovnička, kterou člověk může mít neustále k dispozici, ať se nachází kdekoli na Zemi. Na té vzácné knize pracovala řada autorů, kteří čerpali ze společného zdroje. Byl to Duch svatý, studnice moudrosti a poznání, který vedl ruku oněch autorů. V Bibli je na životních příbězích různých mužů i žen ukázáno, k jakým výsledkům dojdou ti, kteří se (více či méně) spoléhají na Boží vedení. Když se lidé ve starověku, ať to byl král, prorok, kněz či obyčejní lidé, odchýlili od správné Boží normy, vždy museli čelit negativním následkům takového odmítnutí. Stejně to platí také pro dnešní dobu!
Žádná jiná kniha není tolik milovaná a současně zatracovaná. Proč?