chmejonázor

Moje poděkování Bohu za darované odpuštění: „Bože, vím, že jsem zhřešil proti Tobě a zasluhuji trest. Ježíš Kristus však vzal na sebe trest, který jsem si zasloužil já, abych skrze víru získal odpuštění. Odvracím se od svého hříchu a vkládám svou důvěru v Tebe, že mě spasíš. Děkuji Ti za Tvou úžasnou milost a odpuštění. Amen.“

Na tomto světě se vyskytuji už přes osmdesát let, tudíž bych snad mohl do jisté míry oprávněně komentovat své životní zkušenosti.

Co říci o mně: Vyučil jsem se řemeslu, byl jsem dva roky „na vojně“ a dlouhých čtyřicet pět let jsem se poctivě živil vlastníma rukama. Rodinu jsem zabezpečoval prací jednak jako elektrikář, jednak jako řidič (nákladní vozy, autobusy). Posledních skoro dvacet let jsem sloužil této společnosti v provozu pražského Metra jako obsluha (manipulant) měníren a transformoven. Mohu tedy právem konstatovat, že jsem byl společnosti (státu) reálně užitečným členem, na rozdíl od všelijakých „lehkoživů“, kterým manuální práce příliš nevoní. Můj život v tzv. bývalém režimu se příliš nelišil od způsobu přežívání větší části tehdejší „socialistické“ společnosti. Jenom podotknu, že jsem se politicky prakticky neangažoval. Naopak byl jsem aktivním účastníkem oficiálně zakázaného náboženského hnutí. Pobývat v tom režimu považuji za ztrátu – nejlepší léta strávená v pokryteckém státu.

Omezím se na žití v tzv. posametové době. V České republice vládnou společenské poměry více méně podobné těm v západní Evropě. Tyto společenské poměry nechci hodnotit ekonomicky, k čemuž nemám patřičné znalosti. Co mohu ale posoudit s jistou dávkou porozumění je stav, ve kterém se celý svět nachází. Lapidárně řečeno: Celý svět je založen na klamu, podvodu, chamtivosti a násilí všeho druhu. Pěkně to vystihuje údajný výrok jistého renomovaného politika na téma výzkumu veřejného mínění: „Věřím jenom takovému výzkumu, který jsem si zaplatil.“ Mezi lidmi tzv. ulice často zaznívají rozhořčené nespokojené hlasy: „Politici nám lžou a neplní předvolební sliby.“

A co životní prostředí? Jíme otrávenou náhražkovou potravu, pijeme otrávenou vodu a dýcháme otrávený vzduch – vše z toho je odvislé od lokality a charakteru (množství) vstřebávaných jedů. Často slyšíme, že tzv. hodnoty nepřesahují maximální limity a neohrožují zdraví lidí. S důvěrou k takovým „údajům“ se to má jako s oním výzkumem veřejného mínění. K výrokům autorit a sdělovacích prostředků, které tyto údaje šíří lze říci jediné: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ A politici štědře rozdávají z veřejných peněz, aby se dobře „zpívalo“!

Dostal jsem se neuralgickému bodu současného světového dění: Je to boj s tzv. dezinformacemi. Nehodlám zkoumat samotný výraz „dezinformace“ a hledat nějakou přiléhavou definici. Vystačím si s touto úvahou: Co znamená slovní předpona „dez“? Podle slovníku cizích slov předpona dez znamená od, pryč. Dá se to také použít v tomto významu: Předávám informaci, ale nemám zájem o její pravdivost. Neboli odejdu od jejího pravdivého jádra a pozměním či posunu význam – informace se rázem stává dezinformací! A naopak – „dezinformaci“ podrobím analýze a ejhle: je tu pravdivá informace. Někdy pomůže číst mezi řádky.

Citace z rozsudku soudu č. j. 31 C 24/2021-476, odst. 28.

… „Dezinformace je přitom klamná či falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor osob tak, aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravdivosti. Označení informace za dezinformaci – a tím označení osoby, která ji šíří za dezinformátora, má v současné době dalekosáhlé negativní následky. Společnost je aktuálně velmi citlivá na šíření dezinformací a na ty, kteří je šíří.“

Jak nakládají vlády, a média celého světa s pojmem dezinformace zažíváme v přímém přenosu každý den. V rámci boje proti tomuto fenoménu se zneužívá princip poskytování informací a šumu kolem nich tak, že člověk se v tom informačním mumraji často ztrácí a neví co je vlastně pravda. Komu (čemu) má tzv. obyčejný člověk věřit?

Nejlépe je zapojit vlastní uvažování. Například analyzovat jednotlivá fakta – jsou-li v informaci předkládána – a pak provést syntézu, čili závěr: KOMU TO PROSPÍVÁ? Kdo stojí v pozadí? Proč právě toto má být sděleno? Je tu něco, co mi může uškodit? Atd.

Celé věci prospěje, když bereme s rezervou výrazy jako „odborník či vědec“, což může být označení těch, kteří mohou posloužit coby „korouhev“ bojového šiku potlačovatelů práva na pravdivou informaci.

Odborný seminář v Senátu ČR

13. března 2024

„Znalost ústavních principů jako předpoklad fungování právního státu“

Citace z vystoupení matematika Karla Janečka:

„Pro mě možná nejsilnější argument ohledně dezinformací je tvrzení, že dezinformace mají silný vliv na lidské chování. A to je úplně špatně, protože ono je to právě naopak. Zjišťuje se, že zde platí takový ten jednoduchý faktor, že každý si chceme najít to, co nám vyhovuje. Když chceme někoho přesvědčit o něčem, tak si hledáme – nebo ne všichni, ale mnozí si hledají informace i dezinformace, které potvrzují jejich názor. Ale není tomu tak, že by tomu nutně lidé věřili.

Naopak. Ukazuje se, že dneska jsou lidé velmi skeptičtí a nevěří skoro ničemu. Dokonce vlastně to nebezpečí pro dnešní společnost je přílišná negativní společnost, kdy lidé třeba věří tomu negativnímu, spíše pomlouvají, jsou ochotní vlastně říkat věci, které vůbec nemusejí být pravda. Čistě proto, že to odpovídá jejich názoru, a protože to je negativní.

Ten negativismus je skutečně nebezpečí. Nicméně u těch dezinformací to je tak, že tomu lidé stejně moc nevěří, ale vybírají si to, co jim potvrzuje jejich názor, a tím argumentují doma,“ dodal Janeček. Lidé jsou podle něj extrémně skeptičtí a ukazuje se, že si i ověřují své zdroje.

„Podle mého názoru to, co je zásadní a jeden z nejhorších dopadů dezinformací, je právě boj proti dezinformacím. Boj proti dezinformacím je dneska to, co má velké důsledky. Lidé jsou často ostrakizováni. My jsme to viděli. Příkladem byl samozřejmě covid. Boj proti dezinformacím, který se obhajuje jako důležitý, protože má chránit před manipulací lidí, tak je ve skutečnosti to nebezpečí. Těch příkladů máme víc.

Ministerstvo vnitra se nepokrytě hlásí k tomuto boji proti dezinformacím, a to i tím způsobem, že veřejně prohlašuje věci, které jsou absolutně neakceptovatelné. Oficiálně se vláda netají tím, že chce manipulovat, že chce dezinformovat – svým způsobem,“ dodal Janeček.

A co je podle něj skutečné riziko moderní společnosti? „Manipulace strachem. Když si představíme strach jako něco, co se nalije na společnost, tak to je podle mého to nejhorší. Pak to má všechny ty důsledky, ty důsledky dezinformací, že se lidé bojí, nemají svá práva.

Člověk, který je pohlcen strachem, tak není schopen racionálně přemýšlet. No a my jsme toho byli svědky za covidu. Ale to, co je nejhorší, a to je z mého pohledu to největší selhání moderní doby, je právě to, že my jsme kvůli tomu, že jsme se nechali zmanipulovat strachem, tak jsme obětovali budoucnost svých dětí. Zásadním způsobem jsme poškodili své děti,“ dodal Janeček.

„To, co je potřeba obviňovat, je ten systém. Ten systém, který ten strach nejen umožní, ale který ho dokonce dělá. Jsou to lidé, kteří ten strach zneužívali pro svoje mocenské důvody. Za vším hledejme peníze,“ podotkl, že je důležité, aby lidé našli odvahu.

Konec citace.

Hojně se uplatňuje pravidlo: „Kde chybí argumenty, tam nastoupí šikana!“

Sepsáno 28. března 2024.

Na sklonku mého života už jenom doufám, že války chtivé elementy udrží na uzdě své perverzní choutky!